Tonny Pacanda a jeho svět

Znáte to, jdete po městě a v dálce slyšíte zvuk motorky. Motorkáře v tu chvíli nic jiného nezajímá, než jedna otázka? Kdo a na čem jede? A takhle jsem prvně viděl Tonnyho, žlutá Yamaha R6, černá helma a žlutý číro. Tonda, jak jsem ho poznal já, je skromný kluk, sportovec a hlavně organizátor motorkářského srazu Pabro na Butově, který již mnozí z Vás navštívili. V únoru jsme se potkali na Motobále v Chotíkově a následně u Karla Pěchoučka, kde jsme toho probrali hodně a tak jsem chtěl tohoto motorkáře představit i Vám. Celý rozhovor pro Vás připravila Petra Mourková.
BH.

Kickbox – opravdu drsný sport… jak jsi se k němu vůbec dostal? v kolika letech jsi začal?
Kickbox jsem začal dělat někdy v roce 1994 a to tady tak nějak začínal díky přílivu novinek ze západu. První motivácí v té době byl film kickboxer. Začínal jsem když mě bylo 12 let, takže kickboxu se věnuju 17 let plus mínus:-)

Měl jsi / máš někoho za svůj vzor?
Jako dítě sem měl vzor Chucka Norise, teď už vzor nemám, na svět už koukám trošku jinak.

Jaký je Tvůj největší úspěch a naopak největší pád v kariéře a jak to ovlivnilo její další etapu.
Tak od začátku jsem měl štěstí a stoupal jsem v kickboxu, pád nastal v roce 2000 kdy mě zavřeli na delší dobu, ale i v base jsem trenoval, jak se dalo a připravoval se podle možností na další cestu životem. Možnost jsem dostal v roce 2006, kdy mě propustili na podmínku a tak  jsem začal opět od nuly. Největší úspěch? Co je úspěch? Pro někoho je to dobrá stolice u někoho velký peníze a dobrej kšeft.
Co se týče sportovní kariery, tak asi vítězství na Czech Open, zlato z mistrovství Německa, stříbro z Lotyšska, sedmé místo na MS a nebo titul mistra ČR.

Dokážeš vůbec vyjmenovat všechny své tituly? Pamatuješ si na ten úplně první?
No titul:-) ono těch placek za těch ,,pár let,, už je dost. Ale tak první větší úspěch byl asi vítězství na Národním poháru někdy v roce 96 a pak už se to tak nějak obhajovalo. Každý zápas ať je prohranej nebo vyhranej má něco do sebe a dá ti něco do života. Dřív jsem možná bojoval pro medaile, ale dnes už ne, je to pro mě spíš životní cesta a bojuju pro radost z boje, protože mě to naplňuje. Samozřejmě jen v ringu. Na ulici jdu raděj stranou, zbytečnýmu násilí nefandím.

Kickbox ale není jedinou Tvojí zálibou… Ví se o Tobě, že jsi majitelem krásné Yamahy R6. Je to Tvá srdeční záležitost nebo máš v garáži ještě nějaký další poklad?
Majitelem :-) tak křižuju si silnice na R6 a mám v garáži ještě jednu hračku a to kawasaki ninju, ale ted přemýšlím, že bych rozšířil ještě trošku miláčky:-)

Adrenalin je pravděpodobně Tvou hlavní životní potřebou…. proto kickbox a motorky? nebo co Tě k těmto burácejícím strojům přivedlo? Kolik motorkářských sezón máš za sebou?
Adrenalin:-) tak pro někoho adrenalin pro někoho životní styl, když to shrnu dělám věci které mě baví a naplňujou a motorky jsou přece znamení svobody a já jsem svobodnej chlap. Zná to asi každý, když si sedne a má kolem sebe prázdno, nic tě netíží, jedeš a volně dýcháš, nic neřešíš, to je svoboda.
Jinak k motorkám mě přivedl můj životní styl a ten je jasně danej. Zábava, adrenalin, svoboda.
Sezon? Jezdím od 17 let a měl jsem nedobrovolnou pěti- letou přestávku:-) takže to je ofígo 7 sezon:-)

Kdybys měl vymyslet trasu na výlet, co bys navrhl? A zatím nesplněné místo, kam by ses chtěl na motce podívat?
Vymyslet trasu na výlet:-) Nejsem výletník, jezdím ze srdce, neříkám si kam bych jel. Prostě sednu a jedu.Vždycky mě mašina někam doveze. Výlet je pro mě slovo jako když se mě zeptáš kdy si vezmu důchodky a sednu si k televizi a budu koukat na Ulici:-) Trasa prostě přijde vždycky sama, podle nálady, času a plnosti kapes:-)
Kam bych se  jel mrkout? Tak v létě do hor a užít si zatáčky, což dělám :-) a na zimu Afrika pouště, teď mě to teda překazili jejich války, ale snad na zimu už to bude, ok.

Co Ty a motorkářské srazy?
Nejsem nějakým extremním vyznavačem moto srazů, ale přesto jeden sám dělám:-)

Prozradíš nám, jak ve svém nasazení zvládáš osobní život?
Můj osobní život je v dnešní době spíš už věc veřejná, takže asi jako na moři, jednou nahoře jednou dole:-), ale pořád sám za sebe.

Na závěr tradiční otázka… Co plánuješ do budoucna?
Co plánuju do budoucna? :-) plánů je dost, ale uvidíme co mě tam nahoře dovolí:-) a kam až mě nechají dojít.
Takže na to se spíš zeptej mého osudu nebo boha.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů v osobním i pracovním životě :-)

Rozhovor s Tonny Pacandou připravila Petra Mourková.

Posted by admin   @   16 Březen 2011


Powered by Wordpress   |   Lunated designed by ZenVerse