Motorkářka z Chlumčan

Na jedné letošní akci se mě kamarád zeptal „Přijede ta holka z Chlumčan?“ a já jsem mu odpověděl, že asi ne a navíc je to stejně jedno, protože je vdaná. Následně jsme otázku nějak zamluvili, nicméně na Lenku jsme nezapoměli a této sympatické motorkářce položili několik otázek.

Kdy jsi začala s motorkama a kdo Tě k motorkám přivedl?
K motorkám mám kladný vztah už od malička,vždycky bylo mým snem mít pořádného chlapa s nějakým chopperem. Jelikož ale v mém okolí nikdo na motorce nejezdil a nebyla nikde možnost jezdit, tak jsem dlouho jenom pokukovala po motorkářích. Až když jsem se seznámila se svým stávajícím manželem se mi životní sen koupit si vlastní motorku splnil. Manželovo bratr je zarytý motorkář, duší i tělem, on mi k motorkám přivedl.
Já jsem si dělala papíry na motorku 1.12.2008, ale první svojí motorku jsem si kupovala už v říjnu 2008, jedinečná koupě.

Tvoje první motorka a na čem momentálně jezdíš?
Moje první a zároveň současná motorka je Suzuki intruder VS1400, je to moje Princezna.Takže jsem se učila jezdit na této mašině. Švagr, od kterého jsem jí kupovala, mě zrazoval, že je to na mě moc silný a velký, ať si nejprve pořídím něco slabšího „pro ženskou“, ale já si to nenechala vymluvit, měla jsem jasno.

Víme, že jezdí i tvůj manžel. Radí ti a stará se o tvůj stroj?
Manžel má papíry na motorku stejně dlouho jako já, takže o rady si spíš říkám zkušenějším kamarádům motorkářům nebo švagrovi. Mám-li být upřímná, tak manžela motorka moc nechytla, takže na ní jezdím z 90% já. Opravy provádí spíš manžel, já si udělám pouze drobnosti. Mytí je ale výhradně moje záležitost.

Kolik najezdíš kilometrů za rok?
Jelikož mám motorku teprve druhou sezonu, tak ještě moc naježděno nemám. Loni jsem se učila jezdit, tak jsem najela něco okolo 2000km. Letos už to ale bylo lepší jelikož jsem byla i na dvou dovolených a musím se pochlubit, že jsem v Itálii zdolala Passo de Stelvio. Sice to byla opravdu velká dřina s těma řídítkama co mám, ale zvládla jsem to. Za letošní sezonu mám zatím najeto něco přes 5000km. Ještě jsem ale zapomněla říci, že mám dvě malé děti (3 a 5 let), takže na motorku nemůžu tak často, jak bych sama chtěla, ale musím to přizpůsobit rodině.

Lenko, proběhla už taky havárie nebo zatím vše ok?
Havárie už proběhla, hned první sezonu, v dubnu 2009. Jaksi jsem přecenila své síly. Vjela jsem rychle do pravé zatáčky, brzdila jsem, ale už jsem nezvládla motorku naklopit. Motorka skončila v příkopu otočená do protisměru a já se klouzala po silnici. Naštěstí jsem měla na sobě opravdu dobré oblečení, takže jsem zůstala celá, pouze trochu natlučená. Moje Princezna na tom byla o dost hůř. Zlomená řídítka, skoro proražená nádrž, utržená opěrka pro spolujezdce, očesané blinkry, přední světla pomuchlaná a spousty škrábanců. Byl to bolestný pohled. Motorku se mi podařilo zvednout a dát na packu. Hned jsem telefonovala manželovi, který pro mě během 15 minut dorazil. Za tu dobu okolo mě projelo nespočet aut, dokonce i sanitka, ale zastavili pouze tři řidiči, aby se mi optali zda mě nic neni, docela blbý.

Řekni nám něco o vašem letošním výletu na motocyklech do Maďarska.
Do Maďarska jsem vyrazila s partou lidí, které jsem skoro neznala, ale velice rychle proběhlo seznámení a měla jsem pocit, že se známe už dlouho. Jelo pět motorek a šest lidí. Termín byl 16.19.9., pouze prodloužený víkend. Cílové město Heviz, 540 km od domova. Posledních 40 km před cílem nás chytnula krásná průtrž mračen, nemoky jsme nandavali až, když jsme byly promoklý. Já jsem věci sušila dva dni. Jeden den jsme strávili v místních termálních lázních a hospodách. Druhý den jsme vyrazili k Balatonu a na obhlídku zříceniny hradu Szigliget. Proběhlo koupání v Balatonu, brrr to bylo ale studený. Cesta zpět měla ale háček. Při odjezdu jsme všichni natočili motorky, ale mě nešlo řadit, maximálně jsem tam kopla jedničku nebo dvojku, nic víc. Manžel mi doma zapomněl odvzdušnit spojku. Kluci se mi to tedy pokoušeli odvzdušnit v bojových podmínkách, ale nepovedlo se. Jeden se obětoval a dal mi svojí motorku Yamaha Fazer 1000. Já jsem si domů letěla úplně parádně místy i 220km/h, ale on se na té mojí mašině docela slušně nadřel, tím to mu ještě dodatečně jednou děkuju.

Lenko, děkujeme za rozhovor a přejeme hodně kilometrů bez nehod.