Tipy na výlet

Na Kawě na kávu pod Velký Javor

Se slunným červnovým odpolednem se dá dělat hodně věcí, ale srdce motorkáře výběr aktivit poněkud zužuje. Otázka pak nezní co dělat, ale kam jet……
Šumava má hodně co nabídnout nejen cyklistům, turistům, lyžařům a houbařům, ale také motorkářům. Členitý profil, relativně slušný povrch silnic a nepřeberné množství zatáček činí výlet do těchto končin velmi zajímavý.
Souputnicí v tomto jako v mnoha jiných případech byla moje žena Dana okupující tandem a několik kamarádů. Jako cíl byl zvolen stolek v restauraci na břehu Velkého Javorského jezera a hlavně cesta tam a zpátky, neboť i zde můžeme použít okřídlené „sama cesta je cílem“.
Vyrazili jsme z Plzně po známé silnici směrem na Klatovy a po projetí Běšinami jsme namontovali kamery na stroje a začali si užívat pohodové cesty směrem k německým hranicím. Slunce svítilo, plechovkáři neobtěžovali a vše ukazovalo na velmi povedený den. Vychutnali jsme si geologický terénní zlom šumavských plání pod Čachrovem a rozvážným tempem pokračovali směrem na Rudu. Za Jesením u odbočky na Onen Svět jsme byli svědky likvidace následků nehody, kdy v zatáčce došlo ke kolizi motorkáře a plechovkáře, jak dokládal položený chopper uprostřed silnice. S vírou, že vše dobře dopadlo bez zranění, jsme stejně rozvážným tempem pokračovali přes Javornou do Alžbětína, kde jsme překročili česko-německou hranici. Hned za hranicí nás zatáčka kolem pravé nohy zavedla do krásných stoupavých serpentin končících u sporthotelu Brennes, kde jsme odbočili doleva a podél parkoviště známého lyžařům jsme po několika kilometrech zaparkovali u hotelu na břehu Velkého Javorského jezera.
Nebyli jsme sami – slunný den vylákal na toto místo desítky kolegů.Byly k vidění krásné kousky – můj klukovský sen šestiválcová Honda CBX1000, exoti typu MVAgusta a mnoho jiných.
Terasa skýtá příjemné posezení a není výjimkou ani česky hovořící číšník. Po kávě jsme se vydali na pěší obhlídku jezera. Pravda, v horku v motorkářském to nebylo úplně ono, ale koneckonců jsme na horách a tak to tak hrozné nebylo… Kolega mi přichystal nepříjemné překvapení v podobě zjištění, že technická kontrola mého motocyklu měla proběhnout již před dvěma měsíci… což mi uniklo a připouštím, že trošku vyděsilo, neboť snaživý německý Simir při silniční kontrole by si mne asi vychutnal. Tato situace poněkud zkrátila náš zamýšlený program – pouze jsme se zastavili na geocache umístěné na vyhlídce Hindenburg Kanzel cestou na Svatou Kateřinu, kde jsme překročili hranice domů a přes Nýrsko jsme ve zdraví a v pohodě dorazili do Plzně.
Kdo nezažil, neuvěří. Kdo nevěří, ať tam.. v našem případě jede. Stojí to za to.

Pavel Vrba

——————————————————————————————-

České středohoří

Moravanský vodopád

Moravanský vodopád leží na Mlýnském potoce u  Dolních       Zálezel v romantickém kaňonu, který si vyhloubil Moravanský potok nedaleko osady Moravany. Vodopád má výšku cca 6 metrů. Asi 100 metrů nad vodopádem je možno vidět 8 metrů vysokou kaskádu.

Trasa (cca 2 km): po žluté turistické značce do osady Moravany, odsud po červené.
GPS: 50°35’57.95″N, 14°01’42.48″E

Doerellova vyhlídka

Doerellova vyhlídka (Výsluní) byla pojmenována po malíři Ernstu Gustavu Doerellovi, který z tohoto místa zobrazoval romantický výhled na České středohoří. Z Doerellovy vyhlídky je překrásný výhled do údolí Labe, které je nazýváno Branou Čech (Porta Bohemica).

Trasa (cca 1 km): po žluté turistické značce směr na Radejčín
GPS: 50°35’10.476″N, 14°1’18.273″E

Mlynářův kámen

Jedná se o prastaré signalizační místo (hláska). Je zde postavený vysoký železný kříž, u kterého je pamětní deska. Z vyhlídky je kouzelný pohled na údolí Labe a východní část Českého středohoří.

Trasa (cca 1.3 km): po zelené turistické značce směr na Dolní Zálezly
GPS: 50°35’42.877″N, 14°1’52.189″E

Vaňovský vodopád

Nejvyšší a také nejznámější vodopád Českého středohoří. Výška vodopádu je 12 metrů. Nad hlavním Vaňovským vodopádem se nachází těžko přístupný horní Vaňovský vodopád s výškou 8 metrů. Oba vodopády odděluje zhruba 25 metrů dlouhá rovina s dva metry vysokým kaskádovitým vodopádem.

Trasa (cca 10 km): po zelené turistické značce směr na Dolní Zálezly
GPS: 50°37’47.60″N, 14°02’29.03″E

Pro případné ubytování doporučujeme Restauraci a penzion U Svaté Barbory.

———————————————————————————————-

Krakovec aneb At žijí duchové

Každý si zřejmě pamatuje na film Ať žiji duchové, odehrávajicí se v kulisách úžasné hradní zříceniny. Málokdo už ale ví, že touto kulisou je hrad Krakovec u Rakovníka, vystavěný koncem 14. stoleti a známý i jako poslední útočiště Mistra Jana z Husi před odchodem do Kostnice roku 1414..
Tento hrad se stane naším cílem. Nedělní ráno s minimální hustotou plechovkářů je asi ideální načasování. Projedeme Plzní a na Karlovarské odbočíme směrem na Třemošnou. Tu projedeme a pokračujeme dále před Plasy, kde si můžeme užít průjezdy ostrými zatáčkami. Já sám, jsa náležitě rozvášněn těmito točenicemi, jsem v následující obci Kralovice málem minul odbočku na první křižovatce doprava směrem na Kožlany a Čistou. Pokračujeme směrem na Rakovník, který sám o sobě je svým starobylým náměstím doporučeníhodným místem k občerstvení, který jsem využil i já. Na Krakovec můžeme využit několika cest, před obcí Zavidov odbočit na Krakov a pak na Krakovec. Navigaci usnadňuje orientační tabule u odbočky. Překvapením byl nejen relativně kvalitní povrch silnic, ale zejména hrad sám.


Po prohlídce okolí hradu už zbývá probudit motor stroje a vyrazit na kávu na rakovnické náměstí. Cesta domů je asi nejlepší po téže trase, neboť, jak jsem přesvědčen, zatáčka projetá jedním směrem je úplně jiná než tatáž projetá směrem opačným. Najedeme asi 150 km, které uběhnou rozhodně rychle díky členitosti trasy. Milovník historie ocení i vlastivědnou vsuvku představovanou technicky unikátním a příkladně udržovaným hradem. A to se vyplatí….

Autor článku : Pavel Vrba

——————————————————————————————-

Kašperské hory a okolí

Každý, kdo má v sedle motocyklu něco za sebou, jistě má několik podobných oblíbených tras, já se s vámi rád o jednu takovou podělím.

Cestu z Plzně směrem na Nepomuk zná asi téměř každý, nás ale odvede o kousek dál. Za Nepomukem odbočíme směrem na Horažďovice a pokračujeme zvlněnou lesnatou krajinou po silnici s minimálnim provozem a kvalitnim povrchem. Před Horažďovicemi, v obci Oselce, najdeme na obecním úřadě malé motocyklové muzeum, které může být pro turisty, jako jsem já, prvni zastávkou. Následuje pasáž lesními masivy svádějící ke střelbě, ale nezapomínejme na vysokou zvěř, která hrozí fatálním
střetem. Sám jsem několik srnek přebíhajících silnici viděl, je to opravdu dostatečný důvod k ubrání plynu. Pak se krajina otevře směrem k Horažďovicím a uvede nás do údolí Otavy směřující k Sušici. Hned při průjezdu Rabím, kde mimochodem můžeme na náměstí nalézt osvěžovnu s terasou umožňující parking strojů hned vedle stolu, můžeme odbočit směrem na Žichovice a u Otavy nalézt chvíli klidu a chladného vodního osvěženi. Kdo nevyužije tuto možnost, projede po několika kilometrech Sušici a na nábřeží odbočí doleva směrem na Rejštejn. My se údolím Otavy svezeme jen kousek, neboť po několika kilometrech odbočíme doleva do kopce směrem na Kašperské Hory. Pohledy doleva cestou odhalí siluetu hradu Kašperk. Na náměstí nás čeká bod obratu na restaurační terase, který si můžeme zpestřit, řečeno s klasikem, podle vkusu každého soudruha. Cesta zpět může a nemusí probíhat po stejné trase, ale dle mé zkušenosti trasa projetá jedním směrem se liší od téže trasy projeté směrem opačným.

Autor článku – Pavel Vrba

———————————————————————————————

Muzeum motocyklů Oselce.

V přízemí Obecního úřadu Oselce je nově malá expozice historických motocyklů. Motocykly Jawa a ČZ zde vystavuje p.Roman Raška.
Muzeum je otevřeno v pracovní dny úřadu, v sobotu a v neděli pak na zavolání na t.č.: 607149389 nebo 724162 521.

———————————————————————————————

Ochutnávka atmosféry jihočeských rybníků

Plzeň má velkou výhodu ve své poloze a okolní krajině. Jakýmkoliv směrem biker najde cestu dle svého gusta, svižnou kolenobrousící, kochací či rozjímající, spokojeni jsou chopperisté i supersportovci.
Pro sobotní slunné dopoledne jsem zvolil směr jihovýchodní. Cestu z Plzně přes Losinou na Nezvěstice zná asi každý – před Nezvěsticemi ve svůdných zatáčkách je třeba dát si pozor na správnou teplotu obutí. Zatáčky jsou opojné, asfalt hladký, provoz většinou minimální. Takhle by to tedy šlo. Po průjezdu Nezvěsticemi pokračujeme do Spáleného Poříčí. Může být zajímavá vlastivědná vsuvka, že město nese své jméno od roku 1620, kdy bylo vojskem generála Buquoye zcela vypáleno. Z Poříčí se stalo Spálené Poříčí. Odoláme i hospůdce po pravé straně u vjezdu k náměstí, kde obvykle doplňujeme hladinu kofeinu při pohledu na stroje zaparkované na dosah ruky.
Po výjezdu ze Spáleného Poříčí odoláme i směru vlevo na Hořehledy, lákající nás na půvabné zatáčky brdskými lesy, a vydáme se přímo na Mitrovice a Chynín. Jen je třeba v lesích dát pozor na místní faunu, občas je k vidění zmatená srnka či zajíc. Romantici mezi námi ocení výhledy do podbrdské krajiny zejména po výjezdu z Chynína. Navigace dál je jednoduchá, přímých úseků je pomálu, než se nadějeme, vjíždíme do Lnářů. Milovníci historie neopovrhnou prohlídkou zámku, labužníci života usednou na lavičky hospůdky na břehu jednoho z rybníků k lahodnému moku. K zámku se vztahuje další vlastivědná vsuvka – zámek vystavěný v 17. století se honosí sály s unikátním souborem nástěnných maleb zvoucími k návštěvě. Na konci války v něm byli ubytováni američtí vojáci a nyní je po návratu do rukou původních majitelů otevřen veřejnosti.
Rybníků slíbených v nadpisu se dočkáme o něco později. Za nimi se vydáme z Lnářů kolmým přejetím hlavní silnice E49 Plzeň-České Budějovice a pokračujeme směrem na Kadov. To už jsme na kraji jihočeské rybniční pánve a rybníky máme kolem sebe, kam se podíváme. Jsme ale motorkáři, tak odoláme toulkám po hrázích a vsedneme zpět na své stroje.
Zpět se můžeme vydat přes Lnáře, kde odbočíme vlevo na E49 směrem na Nepomuk. Tam můžeme na Plzeň dvěma směry, přes Přeštice či tradičně Chválenice-Losiná. Mně se ale nelíbí ani jedna z těchto možností, je na můj vkus moc přímá. Volím tedy cestu zpět stejnou, jako jsem přijel. Vím totiž, že stejná cesta projížděná opačným směrem není stejnou cestou. Je úplně jiná, jiné zatáčky, jiné horizonty, jiné zážitky. Tahle není výjimkou. Přestože jedeme po silnicích převážně druhé třídy, povrch je překvapivě kvalitní a i pro sportovní motocykly stravitelný. Ani moje žena Dana na tandemu nijak nestrádala.


Celá trasa není delší než 100 km.
Pavel Vrba

———————————————————————————————

Chodsko

Vzpomněl jsem si na výlet na Chodsko před 29 lety s Jawou. Trasa okolo 160km se mě zdála, tak akorát v polovině října. Z Plzně vyrážíme po obědě. V Chotíkově dotankovávam plnou banku a razím směr Nová Hospoda, kde se spouštím z výpadovky na K. Vary do Touškova a dále spojkou do Zbůchu. Zde  najíždíme na státní silnici směr Folmava. Cesta rychle ubíhá a během 30min. jsem v Draženově. Na kruhovém objezdu odbočuji doprava a zachvilku jsme v Klenčí pod Čerchovem. Už jsem tu nebyl dlouho, ale pamatuji si, že pomník J. Š. Baara se tyčí na kopci. Takže projíždíme Klenčí a stoupáme. Po chvilce jsme u pomníku. Mohutný 12 metrů vysoký pomník J. Š. Baara, který je ve výšce 705 metrů je zdejší turistickou atrakcí. Počasí chladné, ale krásná dohlednost. Obdivujeme panoramata a děláme několik fotek. Samozřejmě malá přestávka a vyrážíme dál.

Jinak pod pomníkem je hotel Vyhlídka, kde můžete v klidu posedět. Na náměstí v Klenčí ještě hledám pamětní desku, kde přespal velký ruský generál Suvorov. Netrvá to dlouho a pamětný dům i s deskou máme nafocen.

Pokračujeme dále a náš další cíl je pomník J.S.Koziny. Při výjezdu z Klenčí se dáváme doprava a uháníme po okresce do Hrádku. Cesta je všude značena a během deseti minut jsme u další památky.
Nad obcí Újezd, 5 km západně od Domažlic, se vypíná vrch Hrádek (585 m n. m.). Na vrcholu se nachází pomník Jana Sladkého-Koziny postavený jako výraz obdivu chodského lidu k jednomu z vůdců rebelů z r. 1693. Byl navržen sochařem F. Hoškem a vytesán z hořického pískovce Č. Vosmíkem a postaven r. 1895, 10 let po prvním knižním vydání Psohlavců. Alois Jirásek, který se osobně účastnil jeho odhalení, tu převzal čestné občanství chodské vsi Újezd. Socha je vysoká 3,2 m, pes se stal symbolem Pohraniční stráže, navazující na strážní tradici Chodů.

Děláme několik fotek jak památníku J.S.Koziny, ale je zde instalován pěkný pomník chodského psa. Hned vedle restaurace, takže kdo potřebuje doplnit kofein žádný problém.  Všude pořádek a pěkné parkoviště na stroj. Okolo 16hod. vyrážíme na Plzeň. Cesta utekla bez problémů, akorát ve Staňkově měřili kamarádi rychlost. :-)

Bob.

———————————————————————————————

Posted by admin   @   14 Říjen 2011


Powered by Wordpress   |   Lunated designed by ZenVerse