Se Suzuki mezi koleny aneb ochutnávka japonské dokonalosti

Jako dlouholetému fanouškovi Kawasaki, čerstvě naviklanému nádherným odpolednem v sedle amerického mastodonta V-Roda, mi nedalo mnoho práce ráno se přemluvit a navléknout se zase do kůže v očekávání zážitků příštích.
Využil jsem laskavosti kluků z Auto Kunc Plzeň, autorizovaného dealera Suzuki, k vyzkoušení dvou kousků z jejich stáje,  GSR 750 a GSX 1250FA. Opět příjemné zjištění hned na začátku – pánové věděli, o čem hovoří, žádné zbytečné formality, jen nezbytná kontrola dokladů, malá záloha a vzhůru na koně……
Jako první obcházím GSR 750. První, co mne napadá – to je ale krásná malá hračka. Ač nejsem žádný obr, po usednutí nabývám dojmu, že konstruktéři mysleli na mne, když tento stroj tvořili. Pocitově lehká mašina, vše tam, kde má být. Malé zaváhaní při spuštění motoru – mačkám startér a nic. I přes zařazený neutrál a sklopenou packu elektronika vyžaduje zmáčknutou spojku. Géeséro tím naznačuje hned úvodem – pozor, tohle je ta páka, která tě bude bavit…. A nemýlí se. Ve srovnání s mým Zedem je její krok lehký a sametový, při zařazení jedničky se nestane nic, jen cítím hebké vklouznutí kvaltu jako, jako…. metaforu zde nemohu citovat.   Žádná rána jako u Kawy, která jakoby říkala – pozor, tady končí sranda. Co upoutá při prvním nasednutí, je přístrojovka. Konstruktéři ví, co je podstatné, proto největší ukazatel je velký analogový otáčkoměr. Vše ostatní už není tak důležité, ale užitečné. Zvlášť ukazatel zařazeného kvaltu je vynikající drobnost – kolikrát už jsem se snažil řadit u své motorky sedmičku.
Po rozjezdu a prvních kilometrech mne napadá další asociace – motorka pro holky. Nemyslím to vůbec špatně, naopak, jde o nezáludnou, ovladatelnou, ale přesto dostatečně výkonnou motorku, která poskytne spoustu zábavy. Jen při 180 km/h se musí člověk už pevně držet, naháč je naháč. Motor má příjemně lineární průběh, žádné překvapení se nekoná. 106 koní při 10000 ot. je porce, se kterou už je třeba počítat. Převodovka je kapitola sama pro sebe – rychlosti padají zřetelně, ovšem bez jakéhokoliv rušivého hluku. Srdce strojaře plesá. Motor je ostrý, jde za plynem lépe než motorová pila. Resumé – stroj, který nepřekvapí začátečníka a i zkušený jezdec si jízdu užije díky kombinaci přesné převodovky a čitelného, výkonného motoru. A navíc v temně červeném provedení dobře vypadá…..


Ke GSX 1250 FA přistupuji s větším respektem. Stroj se zdá větší ve všech směrech a je zřejmé, pro koho je určen. Obcházím ho a s potěšením zaznamenávám, že díkybohu ještě existují motorky, které vypadají jako motorky. Žádné kosmické tvary, tohle GSX má výfuk, který vypadá jako výfuk a ne jako zbraň z počítačové hry. Usedám na něj nezatížen jakoukoliv zkušeností s Bandity a hlavou mi letí známá poučka, že objem ničím nenahradíš. Tak jak je to tedy tady?
První dojem za řídítky ukazuje na pohodlný stroj, na kterém na pilota nefouká. Skoro 260 kg pohotovostní hmotnosti je při manipulaci znát, těžiště neleží nijak nízko. Výška sedla ale dovoluje i menším jezdcům bezproblémové zvládání pohybu na místě. 98 koní při 7500 ot. nenaznačuje žádnou střelu pro brusiče kolen, zajímavější už je hodnota 108 Nm už při 3700 ot. Start vyžaduje stejný postup jako GSR, startér reaguje jen při vystavené spojce. Vše připomíná GSR, přehledná přístrojovka s ukazatelem zařazené rychlosti, teploměru chladicí kapaliny a velkým analogovým otáčkoměrem.
Motor je kus železa a dává to jasně najevo při každém drbnutí do plynu. Jeho odezva na plyn je podobně ostrá jako u GSR. Špičkový výkon není nijak omamný, ale to ti, kteří si tuhle motorku kupují, dobře ví. Zato to, co se odehrává mezi 3000-4000 ot., je velmi návyková záležitost. Ten zátah překvapí vždy a všude a pokaždé se na něj budete těšit. Tam je místo, kde je síla tohohle stroje. Ostatně i zpřevodování, kdy při 150km/h motor točí necelých 5000 ot./min, napovídá konstruktérův záměr. Ostrý start od semaforu s předním kolem letmo dotýkajícím se asfaltu je vzrušující okamžik, motor táhne lineárně až ke zhruba 7000 ot., ale dále se už neděje vůbec nic. Skoro už nemá smysl ho točit dál a mám pocit, že kdyby motorka mluvila, tak mi zařve do helmy „jestli mi chceš tohle dělat dál, tak si kup jinou motorku“. A bude mít pravdu. Tohle je čistokrevný tourer, kterému sluší kufry a se kterým bych se nebál vydat na konec světa. A nefoukalo by na mne….
Ještě jednou děkuji Auto Kunc a Suzuki za rozšíření motorkářského obzoru. Bylo to hezké dopoledne…

Pavel Vrba

Posted by admin   @   21 Červenec 2012


Powered by Wordpress   |   Lunated designed by ZenVerse