Ivča v motoškole Mirka Lisého

Tak vlastně ani nevím, jak začít. Zpočátku jsem se prala s pocitem, že přihlásit se do ŠKOLY, byť bezpečné jízdy, je potupné, neboť mám něco málo najeto, ale na řidičáku mi, právě s ohledem na něco málo najeto, nestihlo téměř ještě uschnout razítko. Takže se mísily pocity ješitnosti, s pocitem „budu za blba“, společně s odhodláním, že se přece musí někdy stát, že bych to kolínko více přiblížila zemi.

Harmonogram výcviku asi není nutné popisovat, to si každý z Vás může najít na příslušných www stránkách, ale rovnou říkám, že je to „drill“, který se v pasážích, které člověk zrovna moc nezvládne, přemění v „grill“ sebe samé (snad nemusím popisovat hrdopýšné pocity, které v takové situaci vzaly za své…).

Instruktoři jsou bezva chlapi, kterým, ač se to nemusí zdát, vážně záleží na tom, abyste byli schopni ovládat motorku. Jsou to chlapi na správném místě a dělají správnou věc, kterou by nás měli učit již v běžné autoškole, což se ze zkušenosti 99,9% motorkářů samozřejmě neděje. Bohužel se tak neděje ani v běžné autoškole zaměřené na automobily, a když slyšíte zprávy kolem sebe, tak je opravdu ohromná spousta nehod, kdy byl motorkář zcela bez viny. A hlavně Míra ví, o čem mluví, když mu zbytečně odešel debilní chybou plechovkáře velký přítel Ondra Lelek, který byl u zrodu této iniciativy.

Takže žádné zdlouhavé popisování, jak celý výcvik probíhá, to si prostě musíte zažít. Zkusíte si své limity, a můžete mít klidně i pocit, že jste dosud vlastně nic neuměli. Chlapi Vás svým sice tvrdým, ale zároveň vtipným a laskavým přístupem dokáží přesvědčit k tomu, abyste na sobě makali, což je naprosto úžasný pocit. Na konci výcviku Vás čeká odměna. No, je to taková odměna za trest, to je odměna v podobě sakra tvrdé kritiky, kterou ale myslím vyslechne rád i král všech ješitů, protože je to odměna i za to, že to s tou jednostopou potvorou myslíte vážně a chcete mít tenhle adrenalin rádi. Dostanete rady, co máte zlepšit, na co se zaměřit, a to Vás bude fakt motivovat. JOO, a dostanete také medaily, samo, že zlatou, a samolepku NEBUĎ JOUDA 

Z kurzu jsem odcházela s tolika pocity, že jsem z počátku nevěděla, který si určit jako prioritu. Teď už ji mám a vím, že to zvládnu, resp. chci to zvládnout a budu na tom vážně makat.

Možná to bude vypadat jako reklama pro tento projekt, ale vězte, že jsem nedostala od chlapů žádnou nabídku v podobě provize za každou „ovečku“, kterou jim přivedu na výcvik, aby se jejich projekt dál rozvíjel (bohužel  ), a přesto budu ráda, když si všichni uvědomíte, že motorka je naprosto úžasná a snová záležitost, ale také to, že jsme všichni smrtelní a děláme chyby, a tento projekt Vám pomůže se naučit spoustu věcí, abyste ty chyby nedělali právě Vy.

P.S. 1 Poděkování pro Mirka Lisého, Pavla Kubíčka a Tomáše Kabourka za jejich odhodlání a nápad, zázemí a trpělivost.

P.S. 2 Takže Pavlíku Kubíčku, já ten „traktor“, i když jsem kvůli němu získala téměř o polovinu nižší hodnocení, prostě neprodám a naučím se na něm jezdit, a na podzim si přijedu, doufám, pro to vysoké hodnocení, a také doufám, že u toho budeš.

P.S. 3 Jeden můj kamarád, dlouholetý motorkář, mi po shlédnutí fotografií sdělil, že jsem byla nejlépe vystajlovaná. Aspoň v něčem jsem vynikala a na fotkách je to znát 

Ivana, Ducati „TRAKTOR“ Monster 695, Plzeň

Posted by admin   @   29 Září 2010


Powered by Wordpress   |   Lunated designed by ZenVerse