Malé zamyšlení nad žížalami

Konec sezóny je tady, vítr rve listí ze stromů a stroj odpočívá, jsa patřičně naleštěn, v garáži. Sedím u otevřené lahve a medituji, co sezona dala či vzala, kolikrát jsem měl namále a co hezkého jsem zažil.

Rekapituluji-li , kolikrát jsem měl namále, nemohu nevzpomenout na žížaly. Při jízdě autem je člověk ani neregistruje, potvory jedny lesklé klouzavé.

Řeč není o živých žížalách, ty, na které myslím, vytvořili silničáři ve své chvályhodné snaze zpříjemnit nám cestování a zlepšit stav silnic. Ty žížaly, které tvoří úzké, lesklé výplně spár v praskajícím asfaltovém koberci. Ty žížaly, kterým můžeme děkovat za to, že se naše silnice dále nerozpadají, ale také za to, že jsou nám, motocyklistům, strůjci nehynoucích zážitků. Oni to myslí dobře, co se stane, když se voda v zimě dostane do asfaltu a tam zmrzne, to víme asi všichni. Žížala prasklinu zacpe a pravděpodobnost, že se vozovka dožije jara, dramaticky vzroste.

Když sklápíte stroj do zatáčky a těšíte se na odstředivou sílu, tlačící vás do sedla, na tah od zadního kola při výjezdu, tak poslední, na co myslíte, je žížala. Situace se změní, až na ni najedete. V tu chvíli se vaše přední či zadní kolo ocitne o deset – dvacet centimetrů jinde, než by mělo být, a jediná myšlenka je upnuta k tomu, jak to nepoložit. K této situaci naštěstí většinou nedochází, ale pocit sevřeného pozadí a zježených zad si vybavuji ještě teď. Fun factor takovéhle žížaly ještě stoupne, naprší-li.

Přátelé, pozor na ně. Dobře, že tam jsou, ale když s nimi nepočítáme, překvapí.

Hodně šťastných km v příští sezóně.

Pavel Vrba

Posted by admin   @   30 Říjen 2011


Powered by Wordpress   |   Lunated designed by ZenVerse