Jak jsem navštívil rodeo – Erzberg 2010

„Co to sem cpeš?“ říkáte si asi… Nebojte, nejsem pasák krav (někde tomu říkají tuším cowboy) a ani nenosím boty s ostruhami. Tím rodeem ani nemyslím žádné chytání krav do lasa a krocení nas… štvaného býka v ohradě a podobný věci, ale mám na mysli akci známou pod jménem „Erzberg rodeo“.

Pro ty, kterým tento název nic neřekne, jen ve zkratce: je to čtyřdenní akce plná offroad motocyklových závodů, prachu / bláta (v závislosti na počasí) a piva, pořadaná každoročně v lomu na železnou rudu nedaleko města Eisenerz, Štýrsko – Rakousko (více se dá dohledat např. na německých stránkách Wikipedie) Tak, jdeme na to…

Část první (a také poslední) – cesta
Trasu z Plzně na místo jsem zvolil směrem na Písek, České Budějovice, v Dolním Dvořišti šup do Östereichu, dále pak na Steyr, Weyer, Heiflau a Eisenerz. Vše samozřejmě mimo dálnice a placené úseky. Není to z důvodu, že bych byl skrblík. Úroveň vozovek v Rakousku je – jak jistě víte – totiž trochu jiná než v ČR (to vlastně asi kdekoliv…) a zejména na trase mezi městy Steyr a Eisenerz se ráz krajiny změní z rovinatého na kopcovitý. To znamená jediné – zatáčky. Tuto klikatou cestu při řece zaříznuté do údolí mezi okolní hory jsem zvolil proto, že jsem se chtěl parádně svést. To se podařilo jen z poloviny, neboť většinu čtvrteční cesty do Rakouska pršelo, tudíž jede člověk opatrně, že jo. Cesta zpět už byla o něčem jiném – slunce peklo až až, tak to už jsem tomu přidával pod kotel. Samozřejmě v rozumné míře ;)

Část druhá a důležitá – ubytování & stravování
Ubytování v Eisenerzu jsem sehnal celkem snadno: na konci městečka je na jedné straně silnice fotbalové hřiště a naproti přes vozovku se nachází louka, a obě tyto plochy se přeměnily na stanové městečko. Poplatek 10euro za noc, 4 záchody a 4 sprchy na celý kemp (navíc ještě 200m daleko) a každé ráno budíček za zvuku tůrování motorů. Prostě idylka… Co se jídla a pití týče, u hřiště se též nachází menší hospůdka, která je od cca 17:00 obsazena a až do zavírací doby se zde hledá místo špatně. Další možnosti stravování jsou v restauracích po městečku, těch je tu naštěstí dost. Také je možné se občerstvit na samotném závodišti v prostoru lomu, popř. si nakoupit zásoby jídla a pití v jednom z několika ‘obchoďáků’

Část třetí a kvůli ní sem asi většina lidí jezdí – motorky, motorky, motorky…
První čtvrteční akce byla Rocket Ride, což je závod do velmi strmého kopce na čas, ale nestartuje se po jednom, nýbrž rovnou po šesti, ať je to zajímavější. A taky že je. Pátek patří prvním jízdám prologu. Prolog se jede na trati cca 13km dlouhé a trať není nikterak záludná. Vede pouze po vrstevnicích (žádné prudké výjezdy/sjezdy) a po těchto etážích jezdci šplhají až téměř k vrcholu hory Erzberg. Nic extrémního, protože se prolog jezdí v šesti různých kategoriích: skůtry, quad, ladies, street (ano, opravdu – silniční moto), desert bomber (dvouválcová endura) a single competition (jednoválcová endura). Soutěžících bylo letos cca 1800, tudíž celodenní záležitost. V sobotu se jede druhé kolo prologu, ta samá trať, ty samé kategorie, a po zkončení obou jízd se udělá konečné pořadí jednotlivých kategorií, kde se soutěžícím počítá lepší čas z prologu. 500 nelepších se kvalifikuje do hlavního, nedělního závodu Hare Scramble. A to už je masakr. To, co si můžete najít na youtubu, je sice rachot, ale naživo je to sto (a více) krát lepší (horší) zážitek: výjezdy, sjezdy (obojí velmi, velmi strmé), brody, všude spousta písku, kamínků, kamenů, velkých kamenů a obrovských kamenů, po kterých soutěžící jedou (vedou motocykl). Za vše hovoří fakt, že celou tuto 35km dlouhou trať za 4 hodiny (časový limit na zdolání trati) zvládlo pouhých 15(!!!) jezdců. Samozřejmě se jede na čas, po trati je umístěno 20 checkpointů a výsledné pořadí se dělá podle počtu projetých CP, resp. na čas, v jakém poslední projetý CP protnuli. Víc popisovat nemá cenu – to se ani nedá popsat, to se dá jedině zažít.

Část čtvrtá a taky velmi důležitá – doprovodný program
Spousta lidí znamená spousta potenciálních zákazníků a tak zde máte možnost nakoupit kompletní oblečení a vybavení na motocykl včetně motocyklu samotného – stánků s tímto sortimentem tu bylo nepočítaně. Samozřejmostí je také spousta stánku s občerstvením. A aby se davy jídla-chtivých a pití-chtivých návštěvníků měly u svačiny a píva na co koukat, tak se pořádají v lomu všelijaké nesoutěžní akce: presentační „závod“ one-on-one (představení jezdecké špičky na krátké enduro trati), freestyle motocross (letošní se moc nevyvedl – belgický freestylista se netrefil na dopadovou rampu resp. se trefil přímo do ní a se zlomenou dolní čelistí byl Medicopterem převezen do nemocnice v Grazu) nebo tzv. Motorclash – letošní specialita – na trať prologu se proti sobě postavili Taddy Blazusiak (v té chvíli ještě třínásobný vítěz Hare Scrambleru, v neděli si dojel pro vítězství čtvrté) na KTM 530 EXC a Kimi Räikkönen s Citröen C4 WRC Rallye Car – prostě WéeRCéčko. Ve čtvrtek se nabídla zajímavá možnost svést se po lomu na vlastním motocyglu se zkušeným průvodcem či si zaplatit vyhlídkovou jízdu vozem značky Hummer. Tuto možnost (myslím tu s motocyglem) jsem bohužel kvůli pozdímu příjezdu nestihl a ani se mi nepodařilo zjistit, jaké jsou podmínky pro účast na těchto projížďkách (pokud někdo víte, dejte mi echo). No a největší pecka – pro mě spíše anarchie než zábava – byla jízda městem Eisenerz, koncipovaná jako poděkování obyvatelům za útočiště (poděkování – no, nevim…). Odhadem 500 motorek v centru města dokázalo udělat solidní bordel (masky, převleky, gumování, vytáčení motorů, …), místní tomu všemu přihlíželi a neuvěřitelně fandili jak z řetězu utržení, a korunu tomu nasadila místní policie – orgáni si z vozu sundali SPZku a celou kolonu uzavírali v … řekněme – netradičním duchu.

Část pátá a neuvěřitelná – Zeltfest (angl. Beer Tent)
Popravdě, nevim jak začít. No prostě… V pátek a sobotu od devíti večer se na závodišti pořádá rider’s party v takovym většim stanu – asi pro 1500 osob – a v něm se každej zůčastněnej vožere jak prase a dělá u toho bordel, jak kdyby nemělo bejt zejtra. Už okolo jedenáctý večer se většina lidí nachází na stolech popř. lavicích, chlastá se ve stoje a zpívá z plna hrdla… Někdy po půlnoci, když už jsou lidi dost nalitý, se postaví cca 10 lavic do řady, pořádně polejou pivem, nejvíc vožralý se svlíknou do půl těla (taky polejou pivem) a po lavicích se kloužou. Když se zastaví, nevadí – přihlížející je pošlou dál (při tom se samozřejmě furt žere). Občas se některá lavice zvedna a udělá se skokánek, ať to neni stereotyp… Další zábava je třeba ta, že se postaví asi 4 stoly na sebe, několik lidí je drží, ať to nespadne, a opilci na to lezou a ze zhora (z cca tří metrů) skáčou do davu pod sebou. Známka punku… No a finále je takový, že ty, co se eště neválí pod stolem, skáčou na stolech, dokud je nerozlomí. Až je rozlomí, skáčou na dalších. Další moc důležitou věcí ná týdle prasárně sou baby – nezlobte se na mě, když řeknu, že v Rakousku (Německu, …) nejsou pěkný holky. To je prostě fakt a tak to je, s tim nic neuděláte. Nějakým záhadným způsobem se ale na týdle akci objeví podezřele moc pěknejch holek, který se taky moc nedrží při zemi, a zejména v pozdních hodinách to bejvá zajímavý i z tohodle směru :D   Stejně jako Hare Scramble se i tohle musí zažít a něco si z toho pamatovat, aby se tomu dalo uvěřit…

No, tak to byl ve zkratce letošní, již 16. ročník Erzberg rodea. Tento rok to byla má první (a né poslední) návštěva Erzbergu a ačkoliv jsem podobnou mega akci očekával, toto předčilo i mé nejděsivější fantazie. Akce to byla naprosto super a příští ročníky mohu jen a jen doporučit. Já pojedu. Co vy?

Autor článku – Shantis

admin 13.9.2010

Posted by admin   @   13 Září 2010


Powered by Wordpress   |   Lunated designed by ZenVerse